Šifrovací stroje, Enigma, matematika

Dokud byl hlavním „nástrojem“ kryptografických nebo kryptologických postupů člověk, měla složitost šifrování i rychlost prolamování své přirozené limity a navíc byla zatížena vysokou přirozenou chybovostí. Tento stav se však dramaticky mění se vznikem prvních šifrovacích strojů a poté ještě daleko dramatičtěji s nástupem výpočetní techniky i do těchto oborů.

Jednoznačně nejznámějším šifrovacím strojem je německá Enigma, která se významně zapsala do historie II. světové války. Přestože se stále ještě jednalo o relativně jednoduchou šifru, nahrazující každé písmeno zprávy jiným písmenem, tedy moderními pojmy o prostou substituční šifru, počet různých možných kombinací dosahující (pro verzi používanou ponorkovým loďstvem) 76 x 1018 jednoduše znemožňoval vyhledání používané kombinace prostým vyzkoušením všech možností, což byla do té doby často úspěšně používaná metoda.

Proto, pokud chtěla britská tajná služba dešifrovat odposlouchané depeše německých ponorek, musela se fyzicky zmocnit šifrovacího stroje i pravidel pro používání jednotlivých kombinací (dnes bychom řekli šifrovacího klíče). Navíc to musela učinit způsobem, u kterého nepřítel nepojme podezření, že kód byl odcizen (protože by jej okamžitě změnil). Velkou odvahou i důvtipem britských námořníků se akce zdařila a znalost kódů Enigmy významně přispěla k porážce německé ponorkové flotily.

Ještě dramatičtější důsledky má rozšíření používání výpočetní techniky ke kryptografickým i kryptologickým účelům. V teoretické rovině jsme dnes omezeni pouze vlastní fantazií a vědeckým důvtipem, protože provádění i těch nejsložitějších postupů v nesčetných množstvích iterací se snadno zhostí i poměrně slabé domácí počítače. Kromě toho za povšimnutí rozhodně stojí i dva další trendy: postupné, poměrně pravidelné, narůstání výpočetní síly těchto domácích počítačů (která se zhruba zdvojnásobí každé dva roky) a nasazení obrovských supravodivých počítačů tajnými službami (jejich schopnosti můžeme jen zhruba nepřímo odhadovat, protože pochopitelně veškeré údaje o nich podléhají vysokému utajení).

Důsledkem je, že moderní kryptologové začínají hovořit o takzvaném „poločasu životnosti“ jednotlivých šifer. Spočívá v tom, že pravděpodobnost prolomení každé zprávy, byť ve své době zabezpečené vysoce bezpečnou šifrou, s časem narůstá a po onom „poločasu životnosti“ použité šifry vzroste na nepřijatelně vysokou úroveň.

A závěrečnou perličkou budiž pronikání kryptologie i do moderní filmové tvorby, jako u Hollywoodského filmu „U-571″, který byl natočen právě na motivy skutečné britské akce vedoucí k získání stroje Enigma nebo jako základní zápletky celé 9. série 24 hodin (Live another day).

Facebook Comments