V předchozím dílu jsme si vysvětlili pojem veřejných šifrovacích algoritmů a proč se používají. Dnes si vysvětlíme jejich další dělení, a to na symetrické a asymetrické šifry. „Klasické“ substituční šifry jsou dobrým příkladem symetrických šifer. Klíč je tvořen třeba jednoduchou tabulkou podobnou této (A=C, B=F, C=D, D=A…) Chci-li z původní zprávy vytvořit její zašifrovanou podobu, Zobrazit článek

Podobně jako se v historických obdobích, o nichž jsme hovořili v předchozích dílech, nerozlišovalo mezi ukrytím zprávy a jejím zašifrováním (tedy znečitelněním), dlouhou dobu se pracovalo s předpokladem, že nutným předpokladem k tomu, aby zprávu mohly přečíst jen osoby k tomu určené je, aby nikdo jiný nevěděl, jakým způsobem je zpráva šifrována. To bylo samozřejmé Zobrazit článek